Next stop? In a land of fairytales...

Uvítací nápis na festivalu

Po náročném týdnu jsem se rozhodla, že je třeba se dobře prospat. S tímto heslem jsem ponocovala do půlnoci a vstala v osm ráno. Tolik k tomu dlouhému spánku. Překvapivě jsem se však cítila svěže a plna odhodlání udělat něco zajímavého nebo alespoň něco zajímavého vidět. Úkol zněl jasně. Zabavit se a přitom nerozházet celou výplatu!

Inu, zahrabala jsem ve svém rozrůstajícím se šatníku, abych zvolila vhodný oděv pro dnešní aktivitu, Renaissance Festival. Cože to? Taky jsem nevěděla. Ale bylo mi řečeno, že se to koná každý víkend od srpna až do konce září a že by se mi tam mohlo líbit. A já neměla, co dělat, tak proč ne? Abych ladila s tématem, zvolila jsem TARDIS šaty. Ty totiž ladí s každým tématem a každou dobou. TARDIS nakonec může přece kamkoliv a kdykoliv. Tato teorie se mi později také potvrdila, když mi každý druhý mou garderobu pochválil. Takhle se to dělá.

Nejdřív jsem ale musela na festival dojet. Hodina a půl v autě mě už nijak nerozhodila. Stejně tak, jako mě nerozhodilo ani to, že jsem si to v levém pruhu pálila asi v přepočtu nějakých 160 km/h. Jen jsem se vezla s davem. Nicméně na řízení si tu snad konečně začínám zvykat. Už to tu není jedna velká neznámá, bloudím podstatně méně, naučila jsem se alespoň základní trasy po okolí. To má ale i jisté nevýhody. Například už trefím do obchoďáků. Takže mám další svetr, tričko, nový sonický šroubovák a hlavně další šaty. I wear dresses now. Dresses are cool!

Víla ve vílím království

Ale vraťme se k pointě. O sto dolarů chudší, ale najezená a s novými věcmi, benzínem a lístkem na festival jsem bez sebemenšího zaváhání podle navigace dojela na místo určení. Překvapilo mě, kolik bylo třeba ujít, než jsem od auta dorazila na místo festivalu. Pro mě to byl kousek, ale Američané jsou jiná liga. Pro některé je daleko i obývák od kuchyně (tuto větu prosím berte s nadsázkou). Nicméně jsem došla na místo a ihned mi bylo jasné, proč si HM myslela, že se mi to tam bude líbit.

Jedna z uliček na festivalu

Téma bylo takové Irsko/Skotské, tak trochu do středověku a magie. Kolem se procházeli lidé v převlecích, pánové nosili kilty, dámy měly různé šaty. Potkala jsem malé víly, velké čarodějnice. Mohla jsem si nechat vyvěštit budoucnost, koupit nějaký šperk nebo kostým, najíst se ve stánku s Fish&Chips nebo si dát pivo v Guinness Pubu. Někde hrála kapely na dudy, lidé v oblecích tancovali, kousek dál zase byla ohnivá show nebo rytířské zápasy. Po cestě jsem potkala i několik různých divadel. Tak trochu nechtěné bahno, které bylo všude díky dešťům z posledních dní, tomu všemu přidávalo na realitě.

Co mám ráda na takových výletech, které podnikám sama je, že jsem paní svého času a zábavy. Nemusela jsem se nikam hnát, nechala jsem se provést jedním z místních, dala si pivo, něco k jídlu a pak jsem prostě jen procházela to místo kolem dokola a užívala si tu atmosféru, dokud mě nebolely nohy, což naznačovalo, že je asi na čase vyrazit zpět domů. V suvenýrech jsem si alespoň koupila malou plaketu na památku, společně s foťákem plným fotek jsem ji schovala do kabelky a vydala se pomalu směrem k autu. Cesta zpět uběhla rychle. Řekla bych, že od té hororové jízdy domů po koncertě, už mě na těch silnicích tolik věcí nerozhodí.

I na Renaissance Festival už pomalu leze
Halloween

Celkově to byla příjemně zabitá sobota. Zítra asi budu jen lelkovat doma a koukat na nějaký film nebo to jistí netflix. Příští víkend je aupair meeting. Můj první. Má to být piknik i s host rodinami, tak jsem na to docela zvědavá. A za dva týdny mě čeká výlet do Traverse City. To místo je nádherné a moc se tam těším. Doufám, že se povede počasí a budu mít spoustu pěkných fotek. Potom už tu bude konec září a budou tomu dva měsíce, co jsem tady. Letí to neskutečně. A říjen je měsíc Halloweenu. To znamená, že bude nabitý k prasknutí. Na Halloween se celá Amerika zblázní. A já se ráda zblázním taky.

Nana

(Článek měl vyjít mnohem dříve, ale z nějakého důvodu nevyšel :-/)