sobota 7. června 2014

Praha, knihy a pomerančový džus...

O tom, jak jsem objevila novou knihu (spíše knihy), jak jsem probděla několik nocí v řadě za sebou, jak je moje práce těžší a těžší. Také o tom, jak mám stále spoustu věcí k zařízení, jak jsem si užila jedno bláznivé odpoledne a v neposlední řadě o tom, jak jsem byla na ambasádě a jak dlouhé je čekání na vízum...

Znáte ten pocit, když vás napadne hromada různých vtipných poznámek, které by se perfektně hodily na blog, ale řeknete si, že ještě nic psát nebudete, aby se náhodou něco neposralo nepokazilo a vy jste to vlastně tím svým důvtipným článkem nezakřikli? Protože mě se to děje pořád. Vždycky mě ty záchvaty rozumu a důvtipu zastihnou v tu nejhorší možnou dobu.

Ale zpět ke článku. Objevila jsem novou knihu. A nebyla bych to já, kdyby k tomu nevedl jiný příběh, tedy příběh o tom, jak Nana ke svému vízu přišla. Už jsem vyprávěla, kolik nervů a úsilí mě stálo si objednat tu schůzku. Dnes vám povím o tom, jak jsem na tu schůzku šla. A pokud čekáte nervů méně, mýlíte se. Nespala jsem pro jistotu dva dny předem. Pokud už se mi náhodou podařilo usnout, následovaly kreativní sny o tom, co všechno by se mohlo pokazit. Tudíž jsem se v pondělí ráno dobelhala do kavárny a dožadovala se toho nejsilnějšího kafe, které mi mohou udělat, aniž by mě zabili. S lítostivým pohledem mi dali asi trojitou dávku. Pít se to moc nedalo, ale aspoň jsem neusnula v tramvaji a nejela až někam na Divokou Šárku.

Na samotné ambasádě jsem si připadala tak trochu jako Simona Stašová ve filmu Román pro Ženy, kdy ve chvíli, kdy vstoupila na letiště, začala mluvit anglicky. Já byla na ambasádu připravená s tím, že budu muset mluvit anglicky. Jen mi už nedošlo, že s policií před ambasádou tak nutně anglicky mluvit nemusím. Inu, stane se. Poté mě paní vystrašila, když se dožadovala potvrzení o studiu. Nakonec se z toho vyklubalo nedorozumění, ale nic příjemného to pro mé nervy nebylo. Otisky prstů mi brali pro jistotu na dvakrát a se zadumaným výrazem. Nakonec jsem jen něco řekla o rodině, kurzech, které si plánuju vzít ve škole, a co budu dělat, až se vrátím. Také jsem jim pověděla, co jsem se dočetla v brožurce o obchodování s lidmi, kterou mi dali, vrátili mi DS form a šla jsem zase hezky domů do Starbucks.

Jelikož jsem ten den měla kafe málo, dala jsem si ještě jedno doma, při čekání na druhou hodinu odpolední, kdy jsem vyzvedávala L. v práci, kde jinde než v kavárně. Daly jsme si oběd a jelikož nás nic lepšího nenapadlo, šly jsme do kina na Divergenci. Ještě jsem to neviděla a ona taky ne, takže proč ne? Nakonec se z toho stala má nová posedlost. Vrhla jsem se na knihy. A kafe, protože sotva spím, když u toho musím číst. Po kině jsme se rozhodly nakoupit dvě kila pomerančů a nechat si je vymačkat na džus u L v práci. Vždycky musíme být originál...

Díky kafi jsem nemohla usnout dlouho do noci a tak jsem si psala s HM a četla. Druhý den mě čekal návrat domů a čekání a modlení se, aby se mi pas vrátil domů i s vízem. A tak jsem chodila do práce, zjistila, že bych měla malou naučit za tři měsíce snad víc, než se v té škole naučila do teď. Asi předpokládají, že jsem nějaká Marvel hero nebo tak něco. A plánovala, co všechno ještě musím stihnout. Málo toho není. Ale nic už by nemělo být tak děsivé, jako získání víza. Můj To-Do List teď čítá asi 20 položek. Asi je na čase je začít pomalu odškrtávat.

Vízum dorazilo v pátek. K mému velkému nadšení a úlevě jsem jej dostala a neobsahovalo žádnou chybu, kterou bych musela opravovat. Společně s dalšími dokumenty už je tak pas připravený ve speciálních deskách, chybí mi jen ta letenka. A kufry. A peníze. A asi milion dalších věcí. Nemám to teď jednoduché. Ale to nic nemění na tom, že se tam hrozně moc těším. A lidé okolo mě se pomalu začínají ukazovat v jejich skutečném světle. Někteří nesou fakt, že si jedu plnit sny, dost těžce. Ale je to jejich boj, ne můj. Já jdu užívat víkend.

Nana

5 komentářů:

  1. tys našla rodinu za týden?!? božé! neuvěřitelný! jak si to dokázala? =D =) nějaké vyjímečné schopnosti?
    o tom potvrzení o studiu... tak potřebuješ ho nebo ne? :D snažila jsem se to zjistit v agentuře a nějak jsem se nedopracovala k odpovědi =D =) díky! =))
    kdy vlastně odlétáš? =)

    OdpovědětVymazat
  2. ajooo promiň, v zápalu boje jsem se zeptala a ani se pořádně nepodívala =) a to jsem ho četla.. hlava děravá no.. o.O
    závist žes to měla tak rychle zmáknutý =) budu se modlit abych to měla stejně, i když chci odjet až v září.. nebo.. chtěla bych =D

    OdpovědětVymazat
  3. btw, teď koukám na tvůj instagram.. a možná se potkáme na MARSech =D

    OdpovědětVymazat
  4. teda určitě =D .. já tam budu =D

    OdpovědětVymazat