Nikdy neříkej hop...

... dokud nepřeskočíš. Známe to všichni. I přesto si ale neodpustím nějaký ten natěšený výlev, který však musím nejprve svěřit svému textovému editoru, protože na koleji zase nefunguje internet. A o čem budu dneska psát? O Americe a mém vztahu k této zemi, o svých blbých nápadech, o tom, jak je těžké udělat řidičák a také o gilotině visící nad mou hlavou.

Mezi svými...

... aneb jak jsem se vydala na "adventure" jménem Whocon se svou "výpravou".

When I was younger...

... I told my mother, I say one day, I'm gonna make you proud!

Aneb o tom, jak těžké je objíždět virtuální obrubníky, napsat srozumitelný článek, neslintat nad Lokim a hlavně spát.

Těžký život Whoviana...

... a ještě těžší život snad budoucí au pair.

Život se sbaleným kufrem...

Ne, není to můj první blog a ano, zakládám ho, ačkoliv vůbec netuším proč. Určitě to tu budu zanedbávat jako vždycky a téměř na 100% se za něj jednou budu stydět. Ale vůbec mi to nevadí. Asi protože už se znám a vím, že i kdybych si celou tuhle šou teď odřekla, stejně se mi potřeba ztrapňovat se na veřejnosti časem vrátí. A tak tu tedy zakládám tento blog a opět píšu první článek a opět si slibuji slavné zítřky. Tedy slavné... Alespoň aktivní.