sobota 19. října 2013

Těžký život Whoviana...

... a ještě těžší život snad budoucí au pair.



Slíbila jsem svému bratrovi, že ho vezmu na první český Whocon. Jenže v době, kdy jsem tu akci objevila na internetu, zbývalo bezmála čtvrt roku, já měla těsně před výletem do UK a popravdě mě vážně vůbec nenapadlo, že by bylo tolik zájemců, aby se lístky vyprodaly a nebyla šance je získat na místě. Moje překvapení, když jsem se včera jen pro kontrolu podívala na oficiální stránky a zjistila, že do posledního doprodeje zbývají hodiny, bylo nezměrné. Když k tomu připočítáme můj v té chvíli pusto-prázdný bankovní účet, bylo zdánlivě vymalováno. Nezbývalo, než napsat bratrovi, udělat ze sebe idiota, kterým jsem bezpochyby byla, když mě nenapadlo, že celosvětově oblíbený seriál jako Doctor Who, nebude mít v Česku a na Slovensku dostatek příznivců, aby vyprodali lístky.

V tu chvíli jsem na sebe byla naštvaná já i můj bratr, ale jak to tak u mě bývá, nevzdala jsem to. Opět, tak jako vždycky, jsem šla hlavou proti zdi a nakonec mám místo vytoužených dvou lístků zarezervované ještě dva navíc. Tak se to dělá, dámy a pánové! Teď mě pochopitelně čeká spousta starostí, abych tu sebranku a můj batůžek plný tak smysluplných věcí, jako sonický šroubovák a mluvící plyšový dalek, měla kde ubytovat. A pochopitelně bych taky někde měla sehnat dost peněz, abych tam neumřela hlady. Nemluvě o výrobě cosplaye. A ještě asi tuna věcí, které raději nechám stranou, snad jen, že ohromně děkuji svému kamarádovi V., bez kterého bych tyhle starosti určitě neměla a jen bych seděla v koutě, naštvaná, že výlet se nekoná.

Výlet na Whocon by tedy byl. To však není všechno, co jsem ve své lenosti zanedbávala. Jelikož mám smělé plány a dala jsem si předsevzetí, že po novém roce nakráčím do SA s vyplněnou přihláškou na au pair, uvědomila jsem si, že bych s tou přihláškou vážně už mohla pohnout a začít něco dělat. Především dodělat ten řidičák. Což se ale za odpoledne stihnout nedá. Narozdíl od dopisu rodině, na který jsem se vrhla s nasazením a úsměvem na tváři. Obojí opadlo asi po pěti minutách. Mám tři odstavce, o kterých si netroufám tvrdit nic jiného, než že nedávají smysl a jsou stylistický odpad. Ale to se zmákne. Já to zmáknu. Tohle a asi další tisíc věcí. Já si tu hlavu o tu zeď jednou vážně rozbiju. Do tý doby to ale nevzdám. Nakonec, vždyť jsem sotva začala, ne?

S pocitem nejedné gilotiny visící nad mou hlavou se s vámi dnes loučím a jdu do práce.

Nana

1 komentář:

  1. Juuu, poprvy, kdy jsem se opravdu zarazila pri nadpisu :-) au-pair whovian :-) zavidim ten whocon mrzi mne ze je poprvy v CR a ja sem v USA... uzijte si to :-)

    OdpovědětVymazat