When I was younger...

... I told my mother, I say one day, I'm gonna make you proud!

Aneb o tom, jak těžké je objíždět virtuální obrubníky, napsat srozumitelný článek, neslintat nad Lokim a hlavně spát.
Výběr dnešního nadpisu zdá se mi poněkud podivný. Zvolila jsem jej především, protože mi ta písnička pořád zní v hlavě a nemůžu se jí zbavit. Přijde mi tak trochu jako cosi mezi krutým sarkazmem a ještě krutější realitou mého prapodivného života. Asi to totiž bude znít divně, ale už pěkných pár let byl vlastně můj největší životní sen, aby na mě mohla být mamka pyšná. No, zatím se mi to moc nedaří, ale tak... nechme těch vážných řečí a zpět k mému rannímu záchvatu ironie a sarkazmu.

Co se týká virtuálních obrubníků, tento týden jezdím v autoškole na trenažeru. Je to sranda, vážně jo. Jen si tak úplně neumím představit, jak jako budu jezdit za pár dní v normálním autě. Abyste mě pochopili, je mi 21, ale řidičák stále nemám a vlastně bych ho pravděpodobně ještě hodně dlouho neměla, ale pro au pair v USA je to evidentně potřeba a tak jsem svůj boj proti řízení vzdala, odložila, potlačila. To ale nic nemění na faktu, že řízení asi nikdy nebude můj koníček. Lidé jsou nezodpovědní a lhostejní i na vlastních nohou. Jakmile sednou do auta, u mnoha z nich se touha po sebedestrukci znásobuje. A mě se všichni diví, proč si za to nechci sednout. Jsou s tim starosti, stojí to děsný peníze udržet, ve velkým městě je stejně téměř nepoužitelný, na dlouhý cesty si s tím stejně netroufnu, benzín je dražší a dražší. A to všechno jen proto, že možná, když budu ta šťastná, žádný idiot nepozorný řidič mě nesmete. Ne, opravdu to není můj šálek čaje.

Zato s Lokim bych si čaj dala. I nejen ten čaj. Asi vám už došlo, že mám v sobě takového malého nenápadného Sheldona a komiksy, seriály a superhrdinové ve filmech jsou zkrátka "my thing". A to bych nebyla já, kdybych nešla na nového Thora. Ten je mnohem lepší, než jednička a fakt doporučuju, jen tak mezi řečí. A nejlepší je, jak taky jinak, moje zlatíčko Loki. No, on není ani můj a už vůbec není zlatíčko, ale já si prostě nemůžu pomoct. Jak mají lidi nemilovat záporáka, když v podstatě cokoliv řekne, je perla, která vás dostane do kolen. A ještě navíc sexy přízvuk. Tak mě to rozhodilo, že z toho nemůžu spát. No, to asi zase ne, ale fakt je, že spát nemůžu. Asi na mě jdou vánoce. To není nikdy nic dobrého. Ale aspoň už zase prodávají vanilkovou kofolu!

(Přidávám písničku, která byla inspirací k názvu článku.

Liz Lawrence - When I Was Younger)