sobota 5. října 2013

Život se sbaleným kufrem...

Ne, není to můj první blog a ano, zakládám ho, ačkoliv vůbec netuším proč. Určitě to tu budu zanedbávat jako vždycky a téměř na 100% se za něj jednou budu stydět. Ale vůbec mi to nevadí. Asi protože už se znám a vím, že i kdybych si celou tuhle šou teď odřekla, stejně se mi potřeba ztrapňovat se na veřejnosti časem vrátí. A tak tu tedy zakládám tento blog a opět píšu první článek a opět si slibuji slavné zítřky. Tedy slavné... Alespoň aktivní.


A kdo vlastně jsem? Jsem jen obyčejná holka s věčně sbaleným kufrem. Ne, že bych snad tolik cestovala, jen již nějaký ten rok bydlím po internátech a jiných prapodivných zařízeních, většinou nevalné kvality, s podivnými sousedy, kteří mnohdy nemohou vystát ani mě, ani mou spolubydlící. Bohužel, moje bydlení nebydlení brzy končí. Ne vždy se nám povede, co chceme. A tak balím kufr znovu. Tentokrát bych opravdu ráda konečně začala cestovat. Jestli to vyjde nebo ne můžete sledovat se mnou. Pokud se vám tedy bude chtít ty mé plky číst. Jelikož věřte mi, občas se to fakt nedá.

Jsem také velký snílek a blázen. Většinou si jdu za vším, co chci s tvrdohlavostí rozmazleného fracka a pak padnu tvrdě na hubu pusu. Ale můžu pyšně říct, že co jsem chtěla, toho jsem dosáhla. Že to bylo k ničemu, to už je téma na jindy. Nebo raději na nikdy. Závratně mi v takových chvílích dochází argumenty a já se bez argumentů přu nerada. Nevím jak vy, ale já pak obvykle jen naprázdno otvírám pusu a vypadám jako naprostý idiot.

Možná by tedy bylo lepší vrátit se k těm snům. Jedním z nich byl výlet do Anglie a Walesu, který jsem velice nedávno úspěšně podnikla i s mou spolubydlící a dlouholetou kamarádkou, dále jen J.. Byl to úžasný týden plný zážitků a já mám v plánu zneužít jej k prvním (doufám) smysluplným článkům, které tady vyjdou. Za tím účelem jsem si také vytvořila malý "Bucket List" o asi 25 bodech, z nichž jsem všechny splnila a jsem na sebe za to patřičně hrdá. K těm 25 momentálně pomalu přidávám dalších 75. Tentokrát na ně nebudu mít jen týden, ale snad celý rok. A cílovou destinací by měla být USA, kam bych ráda zamířila jako au pair. Přípravy jsou ještě v plenkách a ani se svou naivitou nepředpokládám, že bych odcestovala dřív, jak za půl roku. Plány mám veliké, ale snad ne tak velké, abych na ně nemohla dosáhnout. Tak uvidíme.

Asi se nabízí otázka proč zrovna USA. UK je podstatně blíž, mají tam spoustu čaje, sexy přízvuk, úžasnej humor, Harryho Pottera a Doctora Who. Popravdě, šla bych tam bez váhání. Jenže Amerika je výhodnější. A svým způsobem mám pocit, že tam se toho od života naučím mnohem víc, jelikož tam nebudu moct jen tak sednout na letadlo a letět domů, protože se mi stýská po mamince. Nehledě na to, že možnost jet do USA jako au pair se mi zdá jako životní šance, jak se tam dostat na tak dlouhou dobu a zároveň mít šanci vidět co nejvíc. Asi i proto USA. Ačkoliv hlásit se budu i na program do UK.

Takže to jsem já. Holka co miluje moře, knížky, hudbu, filmy, seriály, ale tak učení a hokej. Jsem zvláštní a bezpochyby originál. Nestydím se za to. Tak uvidíme, kam mě to zanese tentokrát...

3 komentáře:

  1. Originál, no to je kde kdo. Snad ti vyjde všechno, co sis vysnila. Nenech se rozhodit jedním neúspěchem, protože za život jich ještě bude. I já jsem se několikrát zklamala. Bohužel, nejvíc v lidech, ale to je zase jiná kapitola.

    OdpovědětVymazat
  2. Tento komentář byl odstraněn autorem.

    OdpovědětVymazat
  3. Tyjo, to vypada jak kdybych to psala ja! haha. Nicmene, doufam, ze ti vyjde USA!

    OdpovědětVymazat