čtvrtek 9. října 2014

Make a wish...

Tento článek píšu už asi po páté. Důvod je jednoduchý. Jsem líná jak veš. Neměla jsem čas. Život tu nějak utíká. Ani si nestíhám uvědomit, jak rychle. Je to více, než dva měsíce, co jsem tady. Oslavila jsem tu narozeniny, konečně si našla kamarádku, zjistila, že je pár věcí, bez kterých Američané neumí žít a spoustu dalších věcí, o kterých se zmíním v článku.

Od doby, co jsem navštívila Reinassance festival, uteklo pár týdnů. Oslavila jsem narozeniny, navštívila Traverse City, naplánovala výlet do Pittsburghu. Také jsem si našla zmíněnou kamarádku, viděla baseball ve sport's baru, nabourala auto. A dnes začíná sezona NHL. Zkrátka, nenudím se. Všechno tu neskutečně letí. Není čas se zastavit a přemýšlet. Alespoň ne často. A bohu dík za to. Žít tady není jen o zábavě a každodenních podivnostech. Občas se člověku zasteskne. Občas nechcete nic jiného, než okamžitě letět domů, dát si chleba s domácí marmeládou, jet k babi na výborný oběd a večer jít do hospody na pivo s přáteli. V takových chvílích je to úplně nejhorší mít spoustu času. A tak jsem se starala o to, aby žádný nebyl.


Trista, má nová kamarádka přišla akorát včas. Byly jsme spolu na večeři, nakoupit Halloweenský kostým, na baseballu. Teď se chystáme do kina na Draculu. Krom toho se dnes chystám do baru sama. Red Wings začínají sezonu proti Bruins. Je na čase nahodit dres a vydat se vstříc červenému šílenství. Potom, co Tigers nečekaně vyletěli příliš brzy, se na hokejovou sezonu opravdu těším. Ale vraťme se k událostem minulých týdnů.

Jedním z výletů, na které jsem se těšila, byl víkend v Traverse City s rodinkou. Nádhernější podzim jsem snad nikdy neviděla. Malebné, typicky americké městečko plné barev na břehu jezera. Na dokonalosti přidalo celé situaci sluníčko, které hřálo a svítilo celý víkend. I proto mě nakonec trochu hodně mrzelo, že můj čas musel být podřízen dětem, které víc, než procházka městem, zaujal bazén. I přesto jsme alespoň navštívili Fall Festival a já si mohla ozdobit svou první dýni!


Ještě předtím jsem v týdnu navštívila s dětmi Cider Mill. Místo, kde pěstují jablka a dělají cider a mnoho jiných dobrot. S Halloweenem za dveřmi jsme potkali mnoho kostlivců, prošli si strašidelnou vesnicí a pohádkovou stodolou. Na místě jsme strávili několik hodin a stejně jako Reinassance Festival, i tohle byla jedna z těch věcí, u kterých bych nečekala, že mě tak nadchnou. Oba zmíněné výlety jen podtrhovaly nádherné září v Michiganu. Stromy se tu zbarvily do všech možných odstínů, sluníčko v podstatě svítilo nepřetržitě a hlavně bylo stále celkem teplo.


To však odešlo záhy po Traverse City. Poslední dny pršelo, foukal silný vítr a dokonce jsme se dočkali i těch obávaných sirén. A tak i moje narozeniny, tak jako každý rok, byly lehce hořkosladké. Vynechme fakt, že jsem v jejich předvečer nabořila auto. To byla jedna z těch opravdu krizových chvil tady. V den D navíc před večeří malý ztropil neskutečnou scénu, že nikam jít nechce. No prostě to bylo hrozný. Myslela jsem, že navrhnu, ať se na to vykašleme, že si půjdu lehnout, koukat na filmy a brečet do polštáře. Nakonec jsem to ale neudělala a večeře proběhla super. Vlastně na jejím konci jsem se cítila líp, než celý měsíc předtím. A dostala jsem spoustu pěkných dárečků. Hned den na to jsem se poznala s Tristou, což byl taky dárek z nebes. Hned je ten Americký svět veselejší.


A tak tady žiju, ze dne na den, každý z nich plný nových překvapení a objevů. Možná v tom je ta Amerika krásná. Všechno je tu nejisté. Nikdy nevíte, kdy se něco pokazí. Není den, kdy by se nemohlo stát, že poletíte domů. Je to výzva a boj. A to mě baví. Jsem tu jen dva měsíce, ale už jsem vypozorovala pár věcí, bez kterých Amerika neumí existovat. Tady je pár z nich.

- Slanina! Nedají na ní dopustit a narvou jí snad ke všemu. K palačinkám, k masu, k těstovinám, k brokolici, k vejcím, k čemukoliv. Slanina tu prostě frčí.

- Skořice. To je podobný případ. Skořici tu rádi dávají kamkoliv to jde. I do alkoholu. Hlavně počivo a cereálie se skořicí tu prostě frčí.

- Mac&Cheese. Makarony se sýrem. V obchoďácích jsou toho plné regály. V restauraci si dáte jídlo a k tomu si můžete tuhle věc dát jako přílohu! Představte si steak a k tomu makarony se sýrem. Tady je to normální a mají to všude.

- Sušičky. Američané neradi čekají. Všeobecně. Ale speciálně neradi čekají až se jim usuší prádlo. Bez sušičky nedá žádná domácnost ani ránu. U bazénů jsou přístroje, kam hodíte plavky a ty se vyždímou v podstatě do sucha. Mokré věci tu prostě nefrčí.

- Auta. Městská hromadná tu neexistuje. Chodníky taky ne. Kdo nemá auto, muže si tak leda vyjít na procházku okolo vlastního baráku. Když nemáte auto, nedostanete se nikam.

Tak to byl nezáživný článek z povinnosti. Příště snad napíšu něco zajímavějšího. Teď jdu koukat na netflix něco dělat. Mějte se famfárově.

Nana

Žádné komentáře:

Okomentovat