Vzhůru za tučňáky!

Pittsburgh - foto: Sharky

Ne, samozřejmě, že nemyslím skutečné tučňáky. Myslím ty tučňáky, co bojují na ledě v hokejových halách NHL. A jejich město zvané Pittsburgh. Aneb můj první roadtrip, který jsem podnikla se dvěma kamarádkami, cestou přes tři státy, do jednoho města. A pak je tu taky ta Halloween party...
Čas utíká neskutečným tempem. Za malou chvíli tomu bude čtvrt roku, co jsem se naposledy prošla v ulicích mého domovského města. A i přesto jsem se ještě pořádně nikam nepodívala. Tudíž bylo na čase s tím něco udělat. Plán zněl jasně. Víkend mimo Michigan, vidět něco zajímavého, zapařit, pobavit se. A taky chvíli nevidět děti. Ono totiž ani pro člověka, co má děti obvykle rád, není jednoduché s nimi trávit tolik času. Zvlášť, když nejsou jeho. A tak vzešel bojový plán. Naberu Sharky, která přijede z Chicaga do Detroitu, pojedeme do Clevelandu, kde přespíme u Terky a ráno po snídani vyrazíme do Pittsburghu, kde budeme mít více méně dva dny na zábavu.

Plán to byl skvělý a vesměs se vydařil. Až na tu neplánovanou zimu. A taky sobotní déšť, který nám lehce kazil časové plány. Ale vraťme se na začátek. Sharky měla pochopitelně zpoždění. Místo v sedm večer dojela až o půl hodiny později. Další půl hodina pak uběhla, než jsme našly místo, kde se najíst. Následovala kolona na dálnici, se kterou jsem v devět večer fakt nepočítala. Do Clevelandu jsme tedy přijely skoro o půlnoci a pochopitelně jsme při hledání Terky amerického domova stihly zabloudit.Noční prohlídka Clevelandu. Proč ne?

Nebyly bychom to my, kdybychom šly hned spát. A tak, při vstávání v 7:20, jsme toho naspaly skutečně "mnoho". Nicméně natěšené na Pittsburgh jsme vyrazily na palačinky a poté na dvouhodinovou cestu do cílové stanice. Mé řidičské sebevědomí v tu chvíli nemělo ani potuchy, že jej čeká další zkouška ohněm. To se ukázalo ve chvíli, kdy jsme konečně vjely do Pittsburgh downtown. Nic zmatenějšího jsem v životě neviděla. Najít parkoviště byl pomalu zázrak. Nakonec se ale povedlo a my se zabalily do kabátů a vydaly se na procházku zamračeným industriálním městem. Obhlédly jsme centrum a rozhodly se, že je asi na čase najít hotel a pak se uvidí. Počasí stálo za nic a my se navíc zvládly neskutečně přejíst. Celý výlet jsme totiž vesměs jen jedly...

Z "ubytování na hotelu a pak se uvidí" se staly "tři hodiny na hotelu a pak se vezmeme taxi a půjdeme pít". Terka totiž měla pocit, že si nepřijde dostatečně dospělá ve svých dvaadvaceti letech a že nějaké to barové posezení to spraví. Sharky jí sice odpověděla argumentem, ať se podívá do občanky, ale i tak jsme vyrazily na recepci si zavolat taxi. Jednak jsem chtěla pít taky, a jednak se mi už znova ten den řídit v downtownu nechtělo.

Poté, co nám úspěšně někdo přebral přivolané taxi, jsme jely s taxikářem, který byl nejen velice upovídaný, ale hlavně nás vezl lehce na černo a tudíž jsme platily dvakrát tolik. Ale v tu chvíli jsme byly rády, že nás dovezl k hokejové hale, kde zrovna Penguins začínali hrát s Islanders. My se Sharky, jako správní hokejoví nadšenci, jsme se proplížily dovnitř do fan shopu, ale díky davu jsme z toho nic extra neměly a tak jsme se vrátily ven do zimy za Terkou, kterou dovnitř nepustili, protože měla moc dobrý foťák.

Následovalo pár fotek před halou, trocha provokace na facebooku a bylo na čase jít sehnat jídlo něco k pití. Nemusely jsme daleko. Přímo v hale, jen z druhé strany, bylo T.G.I. Friday's, naše první destinace. Daly jsme si pivo, něco k jídlu a koukaly na hokej. To nás po polovině zápasu přestalo bavit a tak jsme se rozhodly změnit stanoviště. Což dalo dost práce, protože všude okolo bylo lehce mrtvo. Nakonec jsme bar našly, dokoukaly hokej, daly si dalších pár piv a koktejlů. To vše jsme zakončily se třemi vybitými telefony, prosbou na barmana, aby nám zavolal taxík a při čekání také tanečkem a zpěvem "pásla ovečky" na náměstí v Pittsburghu. Inu, alespoň máme co vyprávět dětem. Pokud po aupair zkušenosti vůbec nějaké děti mít budeme.

Další den jsme vstávaly v šest. Až v sedm nám došlo, že jsme všechny češky a tudíž spolu fakt anglicky mluvit nemusíme. Už bylo ale o poznání lepší počasí a tak jsme vyrazily na Mt. Washington, horu odkud je krásně vidět na Pittsburgh downtown a také tam údajně mělo být spoustu hezkých restaurací a kaváren. Inu, výhled jsme měly opravdu krásný, ale kavárnu jsme našly jen jednu. Tedy jen jednu otevřenou. Vrátily jsme se tedy do downtown s tím, že se podíváme do parku a tak vůbec a nafotíme fotky, které jsme den předtím, kvůli dešti, nevyfotily. Sluníčko svítilo a místy i hřálo, takže jsme po pár hodinách vyrazily do Muzea národní historie v dobré náladě, která opadla, když jsme zjistily, že máme hodinu zpoždění.

Muzeum jsme tedy spíš prolétly, než prošly, a bylo na čase vymotat se z Pittsburghu a jet přes Cleveland zpět domů. Cesta nabrala zpoždění rovnou dvě hodiny, takže jsme se Sharky do Detroitu dorazily o půlnoci, naprosto vyčerpané a já ráno ještě zaspala. Odpoledne jsem naštěstí dostala volno a tak jsme daly oběd, stavily se v Hockeytown café a rozloučily se s pocitem, že ten víkend nebyl zas tak špatný.

Od té doby už uplynul více, než týden a já pochopitelně neseděla na zadku. Následující pátek jsem byla na Halloween party pro aupairs a poznala další super lidi. Měly jsme i Hauted forest v rámci programu a celé to byla skvělá zábava. I díky Tristě, která se tu stala mou skvělou kamarádkou. Také jsem si koupila lístek na Red Wings. Konečně! Nemůžu se dočkat. V Pittsburghu jsem měla možnost nasát tu atmosféru a od té doby myslím jen na hokej. O tom taky budu psát příště. O hokeji a třech měsících v Detroitu.

Mějte se famfárově,
Nana