čtvrtek 6. srpna 2015

I'm on a highway to Hell!

Cestou necestou do Chicaga, na Tigers Game a do Pekla, vstříc ročnímu výročí mého života za oceánem. O tom všem vám povím právě dnes. Do roka a do dvou dnů ode dne, kdy jsem nechala mamku stát na letišti, no dobře ona tam pěkně suverénně nechala stát mě, a vydala se za velkým dobrodružstvím.

Chtěla bych tu teď napsat jak rychle a hladce vše uteklo, že Ameriku miluju, že je všechno perfektní a že se mi vůbec nechce domů, protože přesně proto jsem o rok prodloužila ne? No... ne. Prodloužila jsem jen kvůli tomu, že jsem Nicole slíbila Vánoce a sobě ještě jeden Comic Con. Jinak už bych byla na cestě domů, za maminkou pěkně. Ptáte se proč? Protože první půl rok rozhodně rychle neutekl, život šel různými směry, ale hladce to definitivně nebylo, Amerika mi pořád přijde jako podivná planeta na které je zajímavý tak možná Halloween a levné oblečení. Domů se mi chce denně, perfektní tu neni nic. Tak to bychom měli pěkně shrnuté a teď pěkně popořádku.


První na seznamu zážitků bylo Chicago. Jela jsem tam s HM a dětma s tím, že to trochu zpestří mojí práci a místo na nudných místech doma budu děti hlídat na nudných místech jinde. Dostala jsem tak možnost vidět módní přehlídku, vyfotit se s Miss USA, což zpětně považuju za nejlepší způsob, jak urazit vlastní důstojnost. Nakonec kdo by nechtěl na fotkách vypadat jak slon. Dále jsem jedla otřesné vegetariánské indické menu, seběhla a vyběhla sedm pater kvůli falešnému požárnímu poplachu ve dvě ráno a jeden den promarnila u bazénu. V podstatě nic extra zajímavého až na den poslední, kdy jsem vzala holky do Chicaga.

Downtown Chicago,IL
Naše první zastávka byl tzv. Skydeck. Nejvyšší mrakodrap v Chicagu a svého času i nejvyšší na světě, se pyšní skleněnými výklenky, ze kterých lze shlížet na největší město USA skrz skleněnou podlahu. Jelikož v každém městě, kde jsem zatím byla na výletě, ráda navštěvuji nejvyšší body. Ať už se jedná o hory (Pittsburgh) nebo mrakodrapy (New York, Chicago). Tento výlet do oblak se pak také ukázal tím vrcholem celého dne, ve kterém jsme se ještě stihly podívat k Fazoli (Millenium Park), do Hard Rock Cafe, kde jsem si pochopitelně koupila tričko, a na Navy Pier, k Ferris Wheel, kde se natáčel Divergent. Domů jsme se potom vracely utahané a prospaly celou noc.


Po pracovním výletu do Chicaga bylo na čase udělat si výlet nepracovní. A tak jsme si s Lucy vyjely oslavit 4th of July do Royal Oak. Po slušné párty nás druhý den čekala Tigers Game v downtown Detroit, malá projížďka s People Mover a nakonec výlet do malé vesničky Hell (Peklo), Michigan. Na párty sice moc nejsem, Tigers to projeli na celé čáře, naše společnost byla místy až moc otravná a Peklo je skutečně malé, ale ve výsledku to rozhodně stálo za to.


Tím skončila veškerá dobrodružství v mém prvním Americkém roce. Ten přinesl mnoho dobrodružství a životních lekcí. Už vím, že když je potřeba, zvládnu cokoliv. Vím, jak důležití jsou přátelé. Že nepřátele je třeba si držet blízko, že některé křivdy a konflikty je třeba odsunout stranou. Naučila jsem se uznat vlastní chyby a omluvit se za ně. Taky vím, že vymlouvat se, ať chtěně, či nechtěně, nikdy nikomu nepomůže. Když se zpětně podívám na tu holku, co sem před rokem odlítala plná skrytého sebevědomí o tom, jak spoustu těhle věcí už dávno ví, je mi do smíchu. Když se podívám vpřed, na holku, co za rok poletí zpět domů, vidím úplně někoho jiného. Můžu jen doufat, že to bude úžasná dospělá osoba, která naplno využila všech příležitostí a nelituje ani minuty, které tady, v té podivné zemi daleko za oceánem, strávila.

Nana


1 komentář:

  1. Je dobré to vidět je všech úhlů pohledu :)
    Hodně štěstí :)

    OdpovědětVymazat