úterý 12. srpna 2014

Všechna Moje Malá Americká Poprvé...

Můj první Starbucks, moje první hibachi, moje první kino, první fortune cookie, první frozen joghurt, první minuty za volantem, první praní a především setkání se sušičkou, první záplavy, první nakupování, první frozen hot chocolate, první pivo a poprvé v downtown Detroit. Aneb všechno je jednou poprvé.


A já za ten týden stihla mnoho poprvé. A také mnoho šílených věcí celkově. Nakonec, jela jsem ve výtahu se třemi New Yorskými Giants (a opravdu jsou obrovští). Viděla jsem se s kamarádkami, které jsem dva roky vídala jen na skype. Prošla jsem se po Times Square. Seděla jsem na tlapě jednoho z Tigers u Comerica Parku. Stála na břehu Belle Isle a koukala jedním okem na USA a tím druhým na Kanadu. Zní to asi banálně. Ale komu se to poštěstí? A tak, i když školení bylo k nevydržení a už vůbec se nebavme o tom, kolikrát mě za tenhle týden napadlo, že to tu prostě nemam šanci zvládnout, prostě si říkám, že to za to stojí. Pomalu začínám přebírat otěže a zakládám vlastní rutinu. Současná aupair odlétá ve čtvrtek. Od příštího týdne už je to jen a jen na mě. Lhala bych, kdybych tvrdila, že nejsem unavená, že je tu všechno úžasné, že se mi ani trochu nestýská. Ale taky bych lhala, kdybych tvrdila, že to tady je strašný a chci to hned zabalit.

Výstižná cedule v NYC
Ale zpět k mým poprvé. Starbucks jsem pochopitelně měla i v Česku. Občas. Ale v Americe je to tak nějak asi populární víc. A taky si to člověk může víc dovolit. Takže jsem školení žila o Starbucks. Na hibachi jsem šla s N. a R., stejně tak i do kina. Hibachi bylo super. Vyberete si jídlo a oni to přímo před vámi udělají a ještě předvedou super show. Sice je to porce tak pro pět lidí (a se spoustou brokolice), ale tady je normální si brát zbytky domů. Dělá to každý. Protože ty porce opravdu nelze sníst. Ono teda většinou je nikdo nedojí ani doma, ale to už je zase příběh na jindy. Američané a jejich plýtvání mě nepřestává fascinovat stejně, jako neuvěřitelná záplava cukru (sladné je tu i to, co si sladké neumíte představit), chipsy s příchutí cappuchino, přehnaná klimatizace a asi tak tisíc dalších věcí.

Kde jsme to skončili? Ano, v kině. Už jsem viděla Lucy i Guardians of the Galaxy. Lucy byl můj první film v Americkém kině. Bylo to fajn, až na zmíněnou klimatizaci. Holky si mě fotily s nadšením japonských turistů, když jsem si v horké srpnové noci, a nedýchatelném vzduchu, který v NJ a NY byl, navlíkla svetr, jaká mi byla zima. S tou věcí tady bojuju na každém kroku. I ve vlastním pokoji. Snažím se nedostat angínu nebo jiné podobné limitující zázraky.

Ale nechme New York New Yorkem a přesuňme se zpět do Michiganu. I tady jsem si odbyla mnoho svých poprvé. O fortune cookies jsem doposud jen slyšela. Když nám je tedy po jídle přinesli, vůbec jsem nevěděla, která bije. HM mi řekla, že cokoliv tam bude, musím to dát na fb. Tak jsem taky učinila. Stále ještě mám ten maličký papírek na nočním stolku. Nejen, protože to byla moje vůbec první fortune cookie, ale taky protože se mi líbilo, co v ní bylo napsáno. Třeba to tak jednou bude.
"Tvoje ambiciózní povaha ti pomůže získat si jméno."
(Fortune Cookie)
První frozen joghurt měl přijít už na školení, ale nějak se nestalo. Takže jsem si na něj musela počkat sem. Je celkem normální, že tady jíte frozen joghurt k obědu. Alespoň v mojí rodině. Přijdete, vezmete si mísu jako kráva misku a natočíte si tam toho kolik chcete, kolik chcete příchutí a pak si na to naházíte ovoce nebo sušenky nebo jiné blbosti. Většina z toho je sugar nebo gluten free, ale chutná to fakt dobře. A děcka to milujou. Aby taky ne. Jen nevím, jak dlouho to vydržím. Tady je všechno sladké, takže prostě ani nemáte chuť si dát něco navíc. Ale, že bych z toho měla nějaký užitek v podobě hubnutí nebo lepší životosprávy, o tom silně pochybuju. Už jen protože večeře je tu hlavní chod. Zbytek je anarchie. Jez, kdy chceš. Ale zas k večeři bývá maso a čerstvá zelenina. Žádné nezdravé tučné přílohy. Což je fajn. A hlavně to není sladké!

Řízení v USA těžké není. Pokud zrovna není highway do Detroitu celá pod vodou. Ale to už je zase jiný příběh. Stejně tak jako paradox jménem Osmá Míle (8 Mile, asi všichni známe Eminema a ten film). V podstatě odbočíte z highway na 8 Mile Road a když pojedete vpravo, dojedete do nejnebezpečnější části Detroitu. Když odbočíte vlevo, dojedete do jedné z nejluxusnějších zbohatlických čtvrtí s elitními školami, soukromými plážemi, velkými vilami (Z nichž jedna Eminemovi patří. Jakoby nestačilo, že ho hrajou co pět minut v místních rádiích) a kriminalitou asi 0,02%. Tohle je ta část, kde je důležité si pamatovat, kde je pravá a levá. Ale zpět k řízení. Už jsem řídila obě auta. Sice chviličku, ale řídila. Musím hodně cvičit. Zatím mě to baví. A řídí se mi líp, než v ČR. Ale "better safe than sorry".

"Too loud for you" (Na tebe příliš hlasitý)
aneb poznávací značky v USA
Pračka a sušička jsou zábava. Pokud nejde o vaše nové, krásně a nebezpečně rudé tričko Detroit Red Wings. Stálo mě to pár ponižujících zpráv domů mamince a pár hloupých dotazů, ale oblečení přežilo. A pračka a sušička taky. Teď už jen zvládnout tu žehličku a budu na sebe pyšná. Když jsme u sušičky, jedna velká by se teď hodila celé Detroit Area. Jedno odpoledne tu zaprší a nejvytíženější silnice do Detroitu je pod vodou. Celý život ve Varech jsem ani jednou nezažila víc, než zatopený podchod. Tady jsem 6 dní a už je haló v celostátních zprávách, jak se z Michiganu stalo další jezero. Ale proč bychom se tím trápili. Tady každý mávne rukou nad tornádem, co jsou takové malé záplavy.

Kolik referencí na sportovní kluby najdete na obrázku?
No, vraťme se k těm zábavnějším částem. Byla jsem na nákupech. Mamka mi nevěřila, jak je tu oblečení levné. Pořídila jsem si tři knížky, kraťasy, tričko a bundu. V obchodě s oblečením mám 20 dolarů off z dalšího nákupu nad 50, v knihkupectví mam slevu na dětské knížky, na moje knížky, kafe zadarmo a asi pět další slev, které jsem pořádně neprozkoumala. Asi si nakupování ještě oblíbím.

Downtown Detroit z Belle Isle
(vlevo přes most pak je Kanada)
Už se blížíme ke konci. O víkendu nás HM vzala do downtown Detroit (předtím, než cesta tam uplavala do neznáma). Současná aupair si chtěla pořídit poslední fotky a já zas chtěla nějaké první. Ať si řiká kdo chce, co chce, mě se Detroit líbí. Město je plné sportu. Billboardy, podniky pojmenované podle slavných hráčů, hokejová kavárna, obličeje hráčů na každém rohu, každé lampě. Přes řeku koukáte do Kanady, vzduch mnohem dýchatelnější než v dusném New Yorku. Belle Isle je taky nádherný. Je tam plno restaurací z různých koutů světa a je tam levno. Cestou tam jsme se stavily na kafe. Já si dala frozen hot chocolate. Nikdy předtím jsem to neměla, tak proč to nezkusit? Je to hodně sladké. Ale jednou za čas, proč ne?

Znáte Chrise Cheliose?
Závěrem snad už jen, že Americké pivo je slabé. Ale dá se pít. Zvlášť po dlouhém a náročném pracovním dni je naprosto super. Stejně tak jako rozdělat oheň, zabalit se s popcornem do deky a venku, pod hvězdnou oblohou koukat na Star Wars. Nebo se v horkém letním dni válet u bazénu. Takový je teď můj život. Snad to vydrží co nejdéle. Doufám, že se máte tam doma taky fajn.

Nana

3 komentáře:

  1. Krásně se to čte. Už se těším na další počteníčko ..... Angelína

    OdpovědětVymazat
  2. Hold on, be strong!
    Právě jsem to vzal "odspodu" až sem. Nemám slov abych vyjádřil, co cítím. Snad jen tu "pozitivní" závist (???) Jestli něco takového existuje :-) Ale určitě úžas nad Tvojí odvahou a nadšení, ze jsi dokázala to, o čem jsi před rokem mluvila. Držím Ti palce, pěstí, no prostě myslím na Tebe, ať si užiješ Your own personal American scream. Mám Tě rád sestřenko. Brzy mi napiš, sleduji whatsapp každé (pro mě) pozdní odpoledne/večer.
    Pusu! :-*
    Paul Wrung

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. American dream samozřejmě. Můj čínský telefon ma zřejmě některá pro ně cizí slova zakázané v Tdevítce ...

      Vymazat